Maska (Evan)

Pán Jeskyně

"V pohodě, to zvládneš," pokusí se tě uklidnit Alix. "Je to odsud něco málo přes sto mil, čím dřív vyrazíme, tím dřív tam budeme. Musíme ale jet přes městečko Eaglehold, které leží přesně mezi Tergaronem a Stoneshire. Je to jakási hranice. A jak to tam tak znám, tak je to vždycky sranda tou hranicí projíždět. Počkej, až poznáš jejich starostku..." uchechtne se. Je vidět, že se máš opravdu na co těšit.

Na koních se k Eagleholdu dostanete za takové tři hodinky. Šlo by to i rychleji, ale koně by nevydrželi, proto jste střídali obyčejný poklus a sem tam jste si dali pauzu.
Již z dálky vidíš pouze několik sáhů vysoký plot sestavený s naostřených kůlů, který se táhne do stran k nedohlednu. Očividně odděluje celou část a jediný možný průchod do druhé části je právě skrz bránu, skrz níž vede vaše cesta. Jakmile vás ze dvou hlídacích věží spatří hlídka, brána se otevře, ale zastoupí ji jeden ze stráže. Vy pomalinku doklušete až k němu, než vaše koně zastaví a odshora dolů si vás prohlédne.
"Alix, jaká to milá návštěva. Jedeš zase domů?" zeptá se vcelku přívětivým hlasem. Hraničář se jen zasměje.

"No jasně že jo, kam jinam. Jen mám tentokrát malinko na spěch."

"A kampak spěcháš? Koukám, že máš s sebou společníka. Pročpak se schovává do té kápě?" otáže se zvědavě hlídka.

"Ale, on má pocit, že je moc ošklivý, proto se takhle pořád schovává před okolím."

"Dokud neukáže svůj obličej, tak nikam nepojede," ozve se někdo další. Je to druhý člen hlídky, který hlídá průchod. "Musíme vědět, jaké tváře pouštíme dál, abychom měli přehled."

Evan

Těžce přikývnu. " Ve... stájích." Zasýpám. Melu z posledního. I tak se mi ale povedlo si přehodit přes hlavu kápi, takto nemůžu po městě chodit. Kolem ramen jsem si hodil šedivý plásť.
"Alixi... jsem hrozně... unavený... nevím, jak dlouho… ještě vydržím." Informuju ho, než vyrazíme.

Pán Jeskyně

"Čím dřív, tím lépe. Nebudem zbytečně tahat nějaké vybavení, všechno koupíme kdyžtak ve městě. Jen... Máte tu někde nějaké koně?" Ano, opravdu bude rozumnější použít koně, než chodit pěšky. "Vyrazíme ihned."

Evan

Dobře. Tohle bylo opravdu divné. Asi by... bylo lepší, kdybych se k nikomu nepřibližoval. Stejně mě ale jeho odstup mrzel.
Co se... s tou maskou stalo?

"Fajn. Kdy... vyrá... žíme?" Vysoukám ze sebe s námahou. "Ona.... bude v pořádku... nesmíme tu ale zůstat... musíme... musí... me..." No tak, notak! "Jít." Zpod masky jde slyšet těžké oddychování.

Pán Jeskyně

Jakmile se přiblížíš s maskou naproti jeho obličeji, ucítíš jsi ještě větší mráz. Přijde ti, jako kdyby se probrala v tu chvíli k životu. Alix jen s hrůzou hledí masce (event. tobě) do očí a jako zmražený se nemá k žádnému dalšímu pohybu. Vypadá to, jako kdyby zkoumal cosi na té masce.
"Co to..." vypustí ze sebe, než nakonec vytřeští oči a skokem se od tebe oddálí. V tu chvíli přestaneš cítit onen mráz. Není ti jasné, co se stalo, protože si nejsi vědom žádné akce. To se Alix zbláznil?
"Zdálo se mi, že... No, nic," vyklopí ze sebe a zůstane raději od tebe o kus dál.
"Možná by si s tím mohl poradit nějaký léčitel, ti zvládnou mnoho věcí. Vždyť s jejich dovednostmi dokážou zacelit obrovské rány a všemožná hluboká zranění, ti nejlepší dovedou nechat bezrukému ruce narůst. Nevím ale o žádném místním, který by byl schopný něco takového dokázat. Za to mám ale jednoho známého ve Stoneshire. V tom městě bys měl najít pomoc, koneckonců je to město různých druidů a mágů..." zapřemýšlí Alix.

Evan

Jakmile zatáhl za masku, zaskučel jsem. "Ne, ne!" Zaprotestuju a setřesu z masky jeho ruce. Ta bolest mě zase probudila k životu a nakopla energií.

Když jsem ale uslyšel slovo "nůž", vyjel jsem po něj. Mrskl jsem sebou a chytl jej za ramena. Masku přiblížil k jeho obličeji a zabodl do něj své oči. "Alixi... můj obličej… už není." Pronesu lítostivě. "Ta... věc... mi... ho... vypálila... zaživa. To ta... to ta krev... musíme.... najít někoho... ranhojiče. Učence. Mága." Začnu se chytat stébel. Vím ale, že pokud bude zmatkovat, nic se nezmění a nikdo mi nepomůže.
"Ne... boj... se." Snažím se ho povzbudit a uklidnit. Nevytrpěl jsem si jako kůň jen abych přišel o život nebo o zbytek toho co mi z obličeje vůbec zbylo, kvůli jeho špatnému úsudku. Pomalu jsem jej pustil a ukázal stoh špinavých obvazů, které jsem donesl. "Je mi… líto..."

Pán Jeskyně

Alix je nepochybně naprosto v šoku. S hrůzou ve tváři tě chvilku pozoruje a je evidentní, že neví, co má dělat. Jeho výraz je nejistý, zřejmě ani pořádně neví, co říkáš.
"Co..." vyblekotá ze sebe nakonec. Po chvíli se zvedne a doběhne k tobě. "Co to máš na tom obličeji? Sundej to!" Rukama tě chytne za okraje masky a pokusí se ji sundat. Místo toho ucítíš ale ještě mnohem větší bolest a maska se neúspěšně nehne ani o píď.
"Co to sakra je?!" zakleje. Ještě chvilku s maskou bojuje, než to úplně vzdá. Sundat ji nelze, jediná možnost by byla...
"Nůž, nemáš tu někde nůž?"

Evan

Pomůže... určitě... pomůže!

Já neumřu.
Neumřu.

Škrábu se dál a dál. Dokonce se mi podaří postavit se i na nohy. Stejně se ale potácím jako opilý. Tělo se mi chvěje námahou. Držím jej v chodu silou vůle. Každý pohyb byl jako hodinové lopocení na poly. Byla by to dlouhá litanie.

Když jsem ho uviděl, ramena mi klesla úlevou, i když on se leknul. Ve mě svitla naděje.
"Pro... sím... pomoz... mi..." Zasýpám, s každým slovem nabírajíc síly na to vyřknout další slovo. Snést další bolest. Najednou už se nemůžu udržet na nohou a tak se skácím k zemi. Schovám masku do dlaní.
"Bolí to... příšerně... to bolí... můj... obličej..." Snažím se vysvětlit ale je to spíš jako mumlání šílence. Z množství ztracené krve malátním a je dalším závažím na kolonce únavy a slabosti. Strašně se mi chce spát.
Ale vím, že pokud bych usnul, je tu pravděpodobnost, že se neprobudím.

Pán Jeskyně

Tvůj hlas zní zpoza masky velice tlumeně a vzdáleně, snad jako kdybys měl přes hlavu přehozený koš. Stejně tak se ti i těžko mluví a každé slovo ti způsobí akorát další bolest.
Trvá celkem dlouho, než se vydrápeš ze sklepa a vrátíš se za Alixem. Tvé plazení doprovází vzlykání a bolestivé hekání. Přijde ti, že dostat se ze sklepa zpět je pro tebe takřka nadlidský úkol.
Alix stále sedí u Anial a snaží se jí svým trikem očistit od krve, která začala vytékat z rány po úderu kovovým pohárem. Jakmile tě uslyší, zdvihne zrak a samým leknutím při pohledu na tebe sebou cukne.
"Co to děláš?" vyleze mu z úst jediná otázka. Jeho obočí je v samém překvapení zdvihnuté do výšky. "A co to máš na obličeji? Proč jsi celý od krve?" Je jasné, že je v šoku.

Evan

Bolest byla jako víno. Postupně otupila mé smysly, než mi zbyla jediná myšlenka: Alix umí léčit. Alix pomůže. A tak jsem do ruky chytil jeden svazek obvazů. Neměl jsem sílu dál křičet, ani se postavit. Místo bolesti nastoupil chlad jako v té nejhorší zimní bouřce. Musel jsem se hýbat. Musel jsem zahnat chlad.

Začal jsem se plazit zpátky ke schodům. Nakonec se mi povedlo se vydrápat na čtyři a silou vůle nitit tělo k pohybu. Přesto mou mysl zastírala únava z mrazu a prožité bolesti.
"A... Ali... Alixi... Alixi..." Sýpal jsem při každém dalším překonaném schodu a cítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Přežil jsem smrt své matky. Život o samotě. Přežil bych i hrůzy boje proti lidem a podobném. Ale... Já... já nechci umřít. Prosím, já nechci umřít. Nechci umřít z bolesti a zimou...

Pán Jeskyně

Nikdo na tvé volání o pomoc nereaguje. Zřejmě nejsi ze sklepa slyšet tak, jak se zdá. Na situaci, která se právě teď naskytla, zůstáváš jen ty sám, ležící v kaluži krve, s přirostlou maskou ke tvé tváři. Krvácení po chvíli ustane, ale odporná bolest přetrvá. Sice již ne v takové síle, jako na začátku, ale jelikož je tvůj obličej čerstvě servaný, tak je jasné, že bolest jen tak neodejde. Ty ji ale tolik nevnímáš, jelikož chlad, který z masky vychází, je mnohem silnější.

Evan

Ozebu se a i ten poslední chloupek na těle se mi postavý v husí kůži. Jako by mi ten chlad, jako tisíce chladných čepelí, projel masem a zabodl se až do morku kostí. Skrčím se a obejmu se rukama. Dlaněmi si začnu třít paže, než se pokusím si masku sundat. Dobře, to by stačilo. Tahle zima se mi nelíbí...

Když ale zatáhnu za okraje masky, drží. A drží i když trhnu. Jako by byla přilepená, nebo snad přikovaná k obličeji.
"Co to...?" Nestihnu ani doříct a syknu bolestí. Instinktivně pohodím hlavou, ale zdroj bolesti se stále drží a bolest se stupňuje. Před tím to bylo jako dát ruku pod svíčku ale teď se mi zdálo, že mi někdo surově natlačil obličej k krbu a přibližoval jej stále blíž a blíž k ohni, až mi jej vrazil přímo do žhavých uhlíků. A přece bylo pálení zhola jiné. Byl to... zlý oheň. Ten nehřál teplen, jen pálil ledovým chladem.

"Bohové, KURVA, DO HÁJE!!!" Křičím ale pohyb ústy ještě rozdrásá tvář a z masky, ne - Z MÉHO OBLIČEJE, začnou téct potoky krve a zalívat mi tělo. Myslel jsem, že se z té bolesti zblázním. Tohle dalece předčilo všechno co jsem si vůbec dokázal představit.
Spadl jsem na zem a opět zkusil s maskou trhnout, ale místo toho jsem málem vyskočil z kůže agónií. Svíjel se jako červ na zemi ve vlastní krvi. Tehdy jsem byl ochotný udělat cokoliv aby ta bolest přestala.
"Alixi, někdo, prosím pomoc!" Stihnu ještě zakřičet, než se začnu málem modlit za to, aby mi někdo usekl hlavu.

Pán Jeskyně

Maska je na dotek studená, ne-li naprosto ledová. Jak ji tak držíš v ruce, máš pocit, jako kdyby maska jakýmsi způsobem uvnitř vibrovala, aniž by se sama vůbec hnula. Působí opravdu zvláštně, jak na pohled, tak i na dotyk. Její výraz a pohled je chladný, snad jako kdyby koukala skrz tebe. Kdopak ji sem dal? Takovéto podobné masky si běžně kreslí na obličej nějaké lesní kmeny při rituálních obřadech, ale jen stěží by tato maska mohla patřit právě někomu odtamtud. Je přeci kovová, a kovy v tamtěch částech mnohdy ani neumí takto detailně zpracovat.

Není žádným překvapením, že neodoláš a masku si budeš chtít vyzkoušet. Je očividné, že snad každý, kdo by na ni narazil, by se nechal jednoduše zhypnotizovat (ačkoliv maska žádnou hypnózu nevyužívala) a masku si na ten obličej prostě nasadil. Už jen ze zvědavosti.

Jakmile si nasadíš masku na obličej, ucítíš na své tváři onen ledový kov. Tvým tělem rázem projede nesnesitelná zima, což je ovšem očekávatelné, vzhledem k teplotě masky a teplotě sklepení. Už se rozhodneš masku odložit zpět a vrátit se nahoru k Alixovi, když zjistíš, že maska nejde z obličeje sundat dolů. Drží, jako kdyby byla přicucnutá nebo přilepená nějakým super silným lepidlem. Ať se snažíš, jak se snažíš, je těžké ji vůbec nějak i uchopit, natož sundat. Prostě to nejde, snažit se můžeš jak chceš.
Aby toho nebylo málo, začne se dít něco dalšího. Na svém obličeji ucítíš jakousi pálivou bolest, která se táhne od brady až k vrchní části čela, od levé líce až k pravé. Bolest neustále sílí, víc a víc, až začne být naprosto nesnesitelná. Je to jako kdyby maska vypouštěla snad nějakou kyselinu, která by tvůj obličej rozleptávala. Pálivá bolest je neskutečná a zpoza masky a otvorů pro oči začne vytékat krev - tvá krev. Teče proudem, zalévá ti celý krk, tělo a i zbytek. Ze spodní části masky teď k zemi padá téměř vodopád krve.

Evan

Bingo! Zvolám si pro sebe, ale všimnu si, že tyto obvazy jsou již použité. Zašpiněné zaschlou krví. Nejspíš je někdo zapoměl vyčistit. Navíc jich není tolik, abych to mohl považovat za dostačující... bylo tam ale také něco... jiného.

Pod hromádkou béžové s mahagonovými skvrnami se zaleskli něco v chladných odstínech temného kovu. Až po chvilce jsem přišel na to, že je to jen obyčejná maska. No... obyčejná... byla vlastně opravdu celkem divná. Jako by vyobrazovala obličej v nějaké části rozkladu... její přivřené oči se usmívaly stejně jako ústa. Bylo to děsivé, až mi po zádech přejelo mravenčení.
"Copak ty jsi zač? Zatoulala jsi se? Zapoměli tě tu?" Řeknu jako bych čekal že mi odpoví. A přece, přišlo mi, jako by někdo šeptal. Zastřeně. Jako za oponou. Chtěl jsem... jaké by to bylo si na ní asi sáhnout? Je kov hrubí? Chladný? Nebo bude teplý a hladký? Jak by ale mohl být kov tady teplý?
Jak by mi asi padla? Jenom jí na chvilku vyzkouším... a pak hned uteču za Alixem...

Váhavě, ale rychle, jako dítě sladkost, jsem si masku vzal do rukou a prohlížel si její uhramčivou tvář zblízka. Mohl bych se takto také pořád usmívat. A být děsivý. Ne, to už by se na mě nikdo neodvážil. Ani stráže!
Pomalými pohyby jsem jí otočil a opatrně přiložil na tvář.

Pán Jeskyně

V jedné z truhel, které začneš prohledávat, nalezneš přeci jenom pár ruliček obvazů. Všechny se zdají být již využité a není jasné, jestli jsou zbytky dostačující. Bereš tedy pro jistotu úplně všechny, co tam vidíš, koneckonců v tomto případě není obvazů nikdy dost.
Jakmile si je vezmeš k ruce, všimneš si v oné truhle ještě něčeho dalšího. Sice tě žádné předměty, na které jsi doposud narazil, nijak nezaujaly, protože se jednalo o obyčejné cetky, ale tahle věc vypadá úplně jinak.
Je to maska. Obyčejná maska. I přes to, že je to jen a pouze obyčejná maska, ti na ní přijde něco zvláštního, něco zajímavého. Skoro jako kdybys viděl, že tě svým pohledem naprosto hypnotizuje a něco k tobě tiše našeptává.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Evan

No... a co teď? Co by mohlo být dobrý na ošetřování? Kdybych alespoň věděl, které byliny jsou na vaření a které léčivé. To mě ještě obviní z rabování panského pozemku... Říkám si, zatímco procházím kolem sudů a otevírám postupně truhlice i bedny, ve snaze najít alespoň něco, co by pomohlo a nebo vypadalo ranhojičsky. Nějak jsem nehleděl na zpětné urovnávání prohrabovaných obsahů, spíš abych nic nerozbil.

Pán Jeskyně

Vskutku, při příchodu do sklepa ti do obličeje vrazí pěstí pach silné zatuchliny a chlad. Ačkoliv sklep působí, že zde nikdo dlouhou dobu nebyl, tak i přes to moc dobře víš, že některými je občas využíván. Kromě toho ze stropu visí nedosušené byliny, které zde byly pověšeny zřejmě celkem nedávno.
Kromě toho ve sklepě bylo spoustu poliček s různými druhy vín, uzavřené sudy, nějaké bedny a pár truhel.

Evan

Jde vidět, že jsem stále rozhozený a vystrašený z celé situace, ale znatelně se mi ulevilo když byla diagnostikována jako zaručeně živá.
"M-moje matka je odsouzený zločinec... a jsme poddaní... kdyby mě usvědčili, mohla by apelovat na to, abych visel." Zakňučím starostlivě a jde na mě vidět, že bych to celé vzal na sebe. "J-jo... viděl jsem pár mastí a bylinných odvarů ve sklepě..." Vykoktám, než vystartuju jako vítr ze svého pokoje, stále polonahý, běžím chodbou a pak po schodech dolů.

Po chvíli se mi podaří se zmužit a zahnat strach. I když mě v tom temném místě do nosu uhodí zatuchlina a do kůže i masa se zakousne chlad, seriózně, podle paměti, začnu hledat příslušné přípravky.

Pán Jeskyně

Alix okamžitě taktéž přiběhne k Anial a začne zkoumat její stav. Je očividné, že žije, jelikož normálně dýchá a má hmatatelný tep. "Je jenom omráčená, to je v pohodě. Spíš bych se bál toho, až se probere, co bude dál... Heleď, máte tu někde nějaké obvazy, bylinky nebo mastičky? Ošetřil bych jí to, ale nemám u sebe nic."

Evan

"Ne, Anial, počkej!" Zhrozím se, ale Alix mi vytrhl pohár z ruky a hodil ho po Paní, která šla k zemi v mrákotách. Pokud jsem se před tím zhrozil, tak to bylo oproti tomuto nic. Málem mi zbělaly hrůzou vlasy.
"Proboha, Alixi, co jsi to provedl?!" Rozutíkal jsem se k dívce a starostlivě začal hodnotit situaci. Lumen, ať není mrtvá, ať není mrtvá, ať není mrtvá! Pán ze mě serve kulži zaživa!

Pán Jeskyně

"Cože?!" vyštekne Anial. Z jejího výrazu nelze vyčíst, zda-li je spíš šokovaná nebo rozhněvaná. Pozoruje, jak se Alix chopí svých kalhot a nasadí si aspoň ty.
"Tohle je odporné. Tohle se dozví táta a tebe -" ukáže na Alixe, "- Nechá vyhodit, a tebe..." zabodne pohled do tvé maličkosti, "...Přinejmenším zabít. Všechno mu to řeknu a vy dva budete mít pořádný průšvih. A řeknu mu to ihned." Dívka se otočí a už už se bude chystat k odchodu, když v tu ránu ti hraničář vytrhne pohár s vínem z ruky, napřáhne se a vší silou jím mrskne jejím směrem. Svůj cíl nemine a trefí ji pohárem přímo do hlavy. I když se to možná nezdá, kovový pohár je v té rychlosti tak silný, že po střetu s její hlavou shodí Anial na zem a ta zůstane v omráčení a bez hnutí ležet.

Evan

Neměl jsem na výběr. Musel jsem spolknou všechno. A že toho bylo dost. Zůstala po tom příšerná pachuť v puse a tak jsem se tvářil jako pes s karamelkou v hubě. Bohužel... přesně v ten moment přišla Anial... Alix, procitnutý ze svého orgasmu si nejspíš začal uvědomovat, co se stalo.
"Em... no... my..." Vyčal jsem vykoktávat, jakmile se mi podařilo vyplivnout jeho péro. Zakašlal jsem, ale snažil se to zamaskovat za zdvořilé odkašlání a přitom si utřít koutek úst od mrdky a rty od slin a všeho dalšího.

"No... víte, jak jsem vám říkal, že děti přicházejí na svět, jako dar hodných duchů dobrým manželům? Tak... to ve skutečnosti probíhá nějak takhle... jenomže z tohodle asi žádný dítě nebude." Trochu zmateně střelím očima po Alixovi a po místnosti, než jimi zase spadnu na ni.
"Teda doufám... když dovolilta, malinko se napiju." Natáhnu se ještě po troše zbylého vína abych spláchl tu pachuť.

Pán Jeskyně

Alix byl takřka na vrcholu blaha, tačilo mu jen kousek! Stále zrychloval a zrychloval a zesiloval, až ti ho nacpal co nejhlouběji do krku a tys ucítil, že už to na něj začíná jít. Nedal ti však žádnou jiniu volbu, prostě ti držel tvou hlavu silně a do tvého krku začala proudit teplá tekutina. Přesně v tu samou chvíli, co Alix v samém orgasmu hekal a vydechoval, se rozevřely dveře a v nich se objevila postava Anial. Její výraz při pohledu na nahého hraničáře se svým orgasmujícím údem v tvých ústech byl nepopsatelný. Zůstala pár vteřin stát na místě a s vytřeštěnýma očima a ústy jako tenkou čárkou na vás zírala. Hraničář konečně dokončil svůj orgasmus a konečně mu začalo docházet, v jaké situaci jste se oba octli.

Evan

Probohy, to chce abych ho sežral?
Pomyslím si a radši zavřu oči, soustředíc se na to, abych se nepozvracel a taky na to, abych se nezdusil. Obojí jde jen velice ztěží, společně s tou nahořklou chutí jež vyplňuje ústa. Takže jsem jen tak klečel, nechal si znásilňovat ústa, a neustále si opakoval mantru: Nekousej, nekousej, nekousej!

Po nějaké chvilce jsem si ale zvykl a přestal jsem to vnímat. Pažemi jsem přestal bránit tomu, aby se dostal ještě hlouběji a uvolnil se. V tom jsem ale zaslechl hlas. Čí jiný než její? Pro Lumeniny rány, za chvíli tu bude!
Alixe to ale vůbec nezajímalo a tlačil si mou hlavu do klína ještě silněji a přirážel, jako by mi chtěl nabodnout hlavu na ten svůj kůl. Tohle byla neřešitelná situace... Mě ale nezbývalo nic jiného, než ho co nejrychleji udělat a vrhnout se zabránit katastrofe. Nikdy by jste neuvěřili, co dokáže sloužící udělat pro to, aby nedostal výprask nebo měl hladovku. Na jakýkoliv dávící reflex nebo potřebu dýchat i přes jeho péro a vrstvu slin, nebyly brány ohledy a já naopak začal sát a cucat ještě usilovněji. Chytil jsem ho za hýždě a zmáčkl je.

Pán Jeskyně

Alix opět samým vzrušením vzdychá. Očividně by byl nejraději, kdybys ho spolknul celého, což lze vyvodit z toho, že rukou tvou hlavu tlačí víc a víc do svého rozkroku. Snad i pánví pohybuje v protisměru a naráží do tvého obličeje. Se zavřenýma očima si užívá tu slast.

Uprostřed celého milostného rozpoložení však uslyšíš odkudsi z chodeb vysoký, uječený hlas: "Evane?! Evane! Kde seš, když je tě potřeba!"
Samozřejmě se jedná o sladký hlásek Anial. Netrvá dlouho a uslyšíš kroky směřující právě k tvému pokoji. Alix však nevypadá, že by ho to zajímalo a vzdychá stále hlasitěji a prožívavěji. Dokonce i své tempo zrychlí a tvou hlavu ke svému rozkroku tlačí silněji a silněji.