Maska (Evan)

Evan

Zatvářím se naoko uraženě. Jednoho může naštvat, když někdo pochybuje o tom, že mu maska sežrala obličej, když mu ho vážně sežrala a pekelně to bolelo.
"Huh, konečně." Znatelně se uvolním, ale pak si všimnu jeho temně tajemného pohledu a tak trochu zblednu. A pak zblednu ještě trochu. A pak úplně. "Démonologii?" Vysoukám ze sebe trochu koktavě. Já se jí už nezbavím? A má něco společného s démony? Zoufale kouknu na Alixe a pak na čaroděje. Zrovna, když jsem si začínal zvykat, že ji mám, přišla taková facka.

"Máme nějaký jiný plán? Co takhle něco podpálit? Stráže budou zaměstnány hašením, Správkyně bude jančit, jelikož jí hoří majetek..." Navrhnu místo použití masky svůj plán B a počkám si na reakce ostatních.

Pán Jeskyně

"Sežrala obličej? Maska?" zopakuje čaroděj nevěřícně. Chvilku valí oči a nad čímsi přemýšlí a kroutí hlavou. "Já vím, o čem mluvíš, chlapče," pronese tajuplně a přiblíží se k tobě, načež si začne tvůj obličej zkoumavě prohlížet. "Říkal jsem si, že vypadáš trošku ošklivě, ale nechtěl jsem tě urazit. No, kromě toho tuším, co to je za masku. Víš, takové kouzelné věci nedokáže kdejaký předmět, který jen tak najdeš. Žrát a měnit tváře lidí, kouzlit, zesilovat... Tyhle věci dokážou jen artefakty, a pokud opravdu říkáš pravdu, pak máš jeden artefakt právě na tváři." Jeho výraz se však nezdá být nijak nadšený, spíš poněkud skleslý.
"Je to nebezpečná hračka, hochu, které se už nezbavíš. Ano, sice to přináší mnohé klady, ale stejně tak i spoustu záporů. Bohužel ti ale neporadím, jak ji samovolně ovládat, ale ve Stoneshire bys mohl vyhledat Axazaxe, ten se v démonologii vyzná mnohem lépe. Kdyžtak můžeš rovnou říct, že tě posílá Asprix, hned bude vědět. Povyprávěj mu všechny detaily o té masce, které jsi zachytil, poradí ti. Ale jak se jí zbavit, to už ti nikdo neřekne." Stařík pokrčí soustrastně rameny.
"Takže ani nevím, jak chceš využít přeměnu tváří k získání koní, když ty tváře jen tak měnit ještě neumíš."

Evan

Napjatě jsem očekával jeho odpověď, jako dítě co se takhle ptá každého druhého staříka s plnovousem, který si pomáhá holí. A když mi zodpověděl otázku, začaly pro mě vánoce.

Než jsem se však stačil vzpamatovat, tak nás vybízel ven a ukazoval nám dům správkyně. Pokývu na jeho poznámku hlavou a zamyslím se.
"Hm... Co kdybych se o to postaral? Myslím, že bych to zvládl." Řeknu ale pak nás zase uklidím do boční ulice. "Taky... No vlastně jsem se chtěl pana mága zeptat na tu masku. To se stala taková... nepěkná věc. Našel jsem v truhlici zaprášenou masku a když jsem si jí vyzkoušel, tak mi sežrala obličej... a teď mi místo toho dala tento. Šlo by se toho nějak... využít? Kdybych jí tak mohl alespoň donutit spolupracovat. Ale myslím, že tím bych mohl odlákat pozornost správkyně. Tím a nebo lichocením. Hmmm... kdyby maska schrastila opravdu hezkou tvář, tak by šlo jí pochlebovat... Když tak použijeme Alixe." Mrknu na něj uličnicky.

Pán Jeskyně

"Ty máš ale otázky, hochu," pousměje se stařík a klidně ti odpoví.
"Dalo by se to tak říct. Už toho zvládnu velice málo ze všech těch kouzel, co jsem uměl kdysi, takže už je raději ani nevyužívám. Byl jsem velmi mocný čaroděj, to ano, ale nakonec jsem se nešťastnou náhodou dostal do koloběhu života a rázem jsem takto zestárl, tudíž mi toho času už tolik nezbývá. Zažil jsem ale spousty dobrodružství, to jestli někdy budete mít čas, sedneme si do místní krčmy a u piva vám povyprávím ta nejzajímavější!" zavzpomíná krátce dědek.
"Ale to už jsme zase úplně mimo. Pro vás je teď důležité sehnat koně. Nebo snad půjdete pěšky?" zasměje se. Poté poodstoupí ze zalezlé uličky a postaví se opět mezi lidi. Rukou vám pokyne, že máte jít za ním.
"Vidíte tamhle ten dům? Co dům, ten palác?" ukáže kamsi do dáli. Vy vidíte, že za ostatními městskými domy je další dům, mnohem větší, dražší a přepychovější.
"To je správcovství, kde ona pobývá. Hned u toho jsou stáje s jejími koňmi. Stačilo by, kdyby někdo odvedl pozornost správkyně a stráže a koně by pak byli dostupní. Co vy na to?"

Evan

Povzdychnu si. "Takže, můj plán je stále nic moc?" Ušklíbnu se na Alixe. Pak se ale obrátím na staříka. "Pardon za hloupou otázku, ale vy jste čaroděj?"

Pán Jeskyně

"Vyjednávání se správkyní?" rozesměje se na celé kolo. "Eh, aha, tys to myslel vážně. Tak tedy... Ne. Ale můžete to zkusit, třeba vám taky hlavu neusekne. Pokud vám koně sebrala ona, budete si je muset nějak šikovně vzít zpátky a co nejrychleji se odtud dostat."

Evan

Založím ruce naštvaně na hrudi.
"A kdo myslíš že nám je sebral?" Řeknu ale spíš to zní jako by jste šlápli hadovi na ocas. "Nekřič tak, potichu. Myslíte, že bude mít vyjednávání s Správkyní nějaký účinek?"

Pán Jeskyně

Alix také nenamítá, a ve chvíli, kdy kývneš, kývne i on.

"Koně? Prokristapána a na čem jste přijeli?" podiví se stařík. "Jestli nemáte své koně, tak tu jen těžko seženete nové, jediný, kdo má nějaké k dispozici, jsou stráže!"

Evan

"ZÁPRONÁ VLASTNOST? Myslíš krom toho, že mi to sežralo obličej? Ne, jedno po druhém. První trápení, pak výhoda. A to, že mám ksicht ženské jako výhodu vážně neberu." Na chvíli jsem maličko zvýšil hlas, ale pak jsem přešel do provinilého šepotu.

"Jasně..." Řeknu trochu nejistě, ale kývnu na Alixe, abychom mohli onoho staříka následovat do ještě zapadlejšího místa. Tam začal vysvětlovat, že by nás vpodstatě rád použil jako kurýry pro své spoje pro spiknutí proti správkyni. Pokud je tomu tak, rád pomůžu! Podíval jsem se ale na Alixe, co si o tom myslí. Pokud ale jeho reakce nebyla nějak moc vyloženě záporná, rozhlédl jsem se a pak kývl.
"Potřebujeme ale koně."

Pán Jeskyně

"Já nevím, sice se zdá být maska užitečná, ale jestli se jedná o artefakt, bude v něm i nějaká záporná vlastnost..." zauvažuje Alix nahlas.

"Výborně. Mé jméno je Asprix, moc mě těší. Heleďte, mohli byste se mnou na chvíli jít trošku stranou? Potřeboval bych s vámi mluvit trochu nerušeněji."
Pokud nebudete mít nic proti, zavede vás dědeček do nějaké opuštěnější a tišší uličky.
"Ani zde nejsme tak úplně bez pozornosti ale to nevadí. Totiž, to, co bych po vás chtěl, by se nemělo dostat na veřejnost, jinak mi utnou hlavu. Netuším, jak jste tu dlouho, ale asi jste si všimli, že je to tu trochu nahnuté. Správkyně má všude špehy a pokud člověk nemluví o tom, o čem ona chce, tak přijde o hlavu." Krátce se odmlčí a rozhlédne se kolem sebe, jestli jste opravdu nesledováni.
"No, vlastně oč jde. Trochu jsem vás zaslechl, jak mluvíte o Stoneshire. Taky bych se tam potřeboval dostat, ale jak vidíte, jsem starý a nezmůžu se už téměř vůbec na nic. Mám tam totiž přítele, se kterým bych nutně potřeboval něco probrat. Týká se to také trochu záležitostí, které se odehrávají v tomto městě. A jak jsem prošel okolo vás, napadlo mě, že byste mi mohli udělat kurýra. Co vy na to? Dám vám dopis a ten vy poté předáte příteli. Odměna vás samozřejmě nemine, sice ne nijak extra vysoká, ale myslím, že když už máte tu cestu tamtím směrem, není na škodu toho využít a nějaký drobák si přivydělat. Co vy na to?"

Evan

"Kdybych byl maska co žere obličeje, na ten tvůj bych si udělal zálusk mezi prvními." Pousměju se koketně. Fajn, tohle bylo asi celkem zvrhlá. A navíc, s takovým ksichtem nemám moc šance na to, aby mě Alix odškodnil... ale kdybych mohl vypadat jako on. Být taky tak hezký a svalnatý... Musel jsem na chvíli zavřít oči, abych zahnal takové myšlenky. Moc dokáže lidi kazit.

"Ano, to mění... Ale nedalo by se jí nějak... přemluvit? Co třeba přemlouvání? Vydírání?" Navrhnu a musím se culit nad tím, že hodlám vydírat masku. "Máš pravdu, tohle chce odborníka. Ale víš co mě napadlo? Pokud umí měnit tváře... měl bych se jí úplně zbavovat?" Zeptám se ho na velice závažnou otázku, avšak než mi stihne odpovědět, vyruší nás stařík, opírající se o hůl s dlouhým plnovousem. Vypadal jako učenec z nákresů. Jeho vychrtlost jen dokazovala, že pokud tady zůstaneme, budeme na tom zle.

"Ano, to máme. A vy jste?" Zeptám se zdvořile a zeptám se jej na jméno s tím ,abych mohl potom představit sebe a Alixe. Kdopak to asi je? A co chce? Je možné že je to mág, který jen zkrátka zabloudil a rád by se nyní na stará kolena dostal do svého domova?

Pán Jeskyně

"Myslíš, že to funguje takhle? To jako chtěla... Sežrat můj obličej?" zděsí se hraničář. Pak jen zavrtí hlavou. "No, to je jedno, ale nemění ta maska ksichty samovolně? Nebo jak víš, jakým způsobem tu masku přinutit, aby si vzala zrovna ten a ten obličej? Nemyslím si, že to bude až tak jednoduché. Budeme se na to muset opravdu zeptat."

"Ehm, promiňte?" ozve se za vašimi zády hlas třetí, neznámé osoby. Již po hlase můžete poznat, že se jedná o muže, v čemž vás utvrdí i následný pohled jeho směrem. Starý, seschlý dědeček s šedivými, dlouhými vousy sahajícími až na zem se opírá o hůl a v širokém úsměvu, v němž cení těch pár zubů, co mu v ústech zbylo, se k vám pomalu přibližuje.
"Omluvte mou drzost, pánové, rozhodně jsem nešpehoval váš soukromý rozhovor, ale pár slůvek se do mých uší dostalo. Dovolte, abych se zeptal - vy máte cestu do Stoneshire?" Jeho hlas je velice rozklepaný, stejně jako lalok pod bradou, který má naštěstí zakrytý vousy. Obočí je na pokraji srůstu a z jeho vyzáblé figury lze vyvodit, že tu opravdu nemají jídla přebytek.

Evan

"Ženy? Aha..." Zaksichtím se. Pak jej ale dál jen poslouchám a potichu uvažuju. "No jasně! Teda... ne že by to bylo tak úžasné... Proč by maska otevírala pusu? K čemu jsou ústa? K tou, aby něco pozřela... Už vím, jak Maska získává tváře. Sežere je. A pak... se v ně umí měnit. To znamená, že bych mohl vypadat, jako... kdokoliv." Najednou vypadám užasle, jako když učenec objeví nové zvíře.

Rozhlédnu se kolem. Město je šedivé a pochmurné. Jsou zde jasně patrné stopy toho, že někdo tady nevládne nejlépe.
"Máš pravdu... Je to tady tak... pokleslé. Nejradši bych odtud vypadl co nejdříve..." Zamyslím se. "Dobře, co všechno máme u sebe? Já nic. Krom pláště, svého oblečení a masky, alá tváře." Konstatuju svou situaci. "Myslíš... že bychom mohli přemoct nějaké stráže... a vzít si jejich uniformy a od jednoho tvář? Dostaneme se tak do stáje a budeme si moct vzít koně celkem pohodlně."

Pán Jeskyně

"No, ještě jsem o žádné takové masce neslyšel, ale tak na světě je spousta takových zvláštních artefaktů. Ale nevím, kde by to v sobě asi ty tváře vzalo? To si prostě jen nějaký náhodně vybere? Protože ty máš teď tvář zřejmě nějaké ženy, takže..." odpoví hraničář polohlasem.
"Co se mi tam zdálo? Nevím, jestli se mi to tedy jen zdálo, ale vypadalo to, jako kdyby ta tvoje maska pomalinku rozevírala chřtán a přibližovala se ke mně v úmyslu mě sežrat. Bylo to dost... Děsivý. Ale fakt netuším, třeba to byla jen nějaká podivná vidina. Kdo ví, co ta maska způsobuje. Spíš by mně zajímalo, kam tobě zmizela. To se prostě jen tak proměnila v nějakou cizí tvář?"
Jak tak stojíte v nějaké ulici, tak teprve teď zjišťujete, jak je město podivné. Lidé procházející okolo se zdají být vcelku normální, ale celé město vypadá až neskutečně chudě. Jedná se vůbec o město? Možná o větší vesnici. Ani pořádné cesty zde nemají, jedná se spíš jen o projetou zeminu. Domy sotva stojí a obyvatelé se zdají být skleslí, až udření, možná z nějaké přehnané práce. Město celkově působí i dost stinně a potemněle, jako kdyby bylo přikryté poklopem z hustých černých mraků.
"Musíme pro koně a vypadnout," dodá Alix, "Ve Stoneshire o tom budou vědět svý. Jen teď nevím, jak ty koně pořádně získáme..."

Evan

"Nemám? To je skvělé, ne?" Zaraduju se, ale pak přijde další háček. Sice už mám místo masky obličej, ale... cizí. Začnu prsty mapovat svou tvář a skutečně se mi zdá nějaká podivná, jiná. "Co...? To je..." Ani nevím, jak to nazvat. Je možné, aby maska uměla měnit tvář nositele? Zamyslím se, ale Alixovo nadšení mě zase dostane na nohy. Mezi tím, co tluče do mříží a huláká, přemýšlím nad tím vší.

Přijde strážce, na jehož blbé poznámky si jen odfrknu. Přál bych mu taky si jí zkusit... a když nám lhostejně sdělil, že ta nesympatická aristokratka nám vzala koně, tak se ta chuť ještě znásobila. Nyní jsem nechtěl useknout hlavu sobě, ale jemu. Upřímně, vidina toho, že mu podřezávám hrdlo byla až nečekaně atraktivní, jako bych si jí sám vsugerovával.
"Fajn." Odsekl jsem nakonec a vzal Alixe za paži, abychom z té kobky mohli vypadnout.

Vyvedl jsem ho na ulici a tak jsem ho odtáhl na nějaké soukromější místo.
"Alixi, je možné, že ta maska umí měnit tváře? Slyšel jsi o něčem takovém? Co se ti tehdy zdálo, když jsem se s ní k tobě naklonil? Pověz mi úplně všechno." Vychrlil jsem na něj a pak se zamyslel. "Víš, co to znamená? Možná by mi mohla vrátit tvář zpátky sama! Jen... jen musím zjistit jak na to... Hm..." Promnu si bradu a na čele se mi objeví vrásky.

Pán Jeskyně

"No, nemáš jí!" vyjekne. Jeho výraz je však stále ale poněkud zkoumavý. "Ale tvůj obličej je stejně nějaký divný. Totiž, maska sice zmizela, ale vypadá to, jak kdybys měl na sobě něčí cizí obličej." Trochu zkoumavě si tě prohlédne zblízka, zřejmě aby se ujistil, jestli se mu to nezdá. Očividně ne.
"Ale to nevadí, nevadí, teď můžeme odsud vypadnout! Šup, zvedej se, dlouho tu nebudeme!" Okamžitě vyletí jako střela k mřížím a začne hulákat, aby vás pustili, že sis masku tedy nakonec sundal. Netrvá dlouho a jeden ze členů hlídky se u vás objeví.
"Dobrý, dobrý, fajn, chápem," odpoví, aby hraničář už zmlkl. Jeho pohled na tebe ale vypadá vcelku pobaveně. "To se nedivím, žes tu masku nechtěl sundat, když vypadáš, jak vypadáš," rozesměje se na celé kolo. "Ale tak fajn, pojďte." Nakonec celu odemkne a vy se opět octnete na svobodě.
"A koně máme pořád u brány? Rádi bychom hned vyjeli," dodá Alix vcelku důležitou poznámku. Stráž však jen zakroutí hlavou.
"Starostka je nechala odvézt do stájí. Prý si je rozhodla ale nechat, že vám je dávat nemáme, takže hold..." pokrčí rameny, "... Budete muset jít pěšky."
"Pěšky? Na to ale nemáme čas. Ty koně jsou naše a starostka nemá právo nám je brát."
"Starostka má právo na všechno, co jí zrovna napadne a nebude se vás na nic ptát, takže jestli nechcete zpátky do cely, tak vysmahněte i bez těch koní. Jestli se vám to nelíbí, můžete si jít žebrat k samotné starostce, jsem zvědavý, co vám na to asi řekne."

Evan

Dobře. Asi nám nepomůže když budem oba smutnit a budeme deprimovaní.
"To nějak zvládneme." Zkusím se usmát ale nejde to vidět. Alix začne plánovat a já se snažím taky něco vymyslet, ale začne mě svědit obličej. Proto se zkusím podrbat na masce. Bolelo to. A nepomohlo to.

Svědění se opět stupňovalo a já dostal chuť prorazit hlavou ty mříže. Vzhledem k tomu, jak mě ta maska začíná srát, tak bych proboural i zeď.
"Doprdele, to nestačí že to bolí a mrazí, to to musí i svědit?" Vrčím si potichu. Pak ale svědění ustane a já v úžasu zkamením. Je mi, jako bych jí neměl.
"Co? Co je s ním? Maska zmizela?"

Pán Jeskyně

Alix si sedne do rohu cely na zem a sklopí hlavu. Není jisté, jestli přemýšlí, jak se odsud dostat, nebo prostě jen zoufá a počítá s tím, že se z vězení jen tak nedostanete.
"To je v pohodě," odpoví poněkud sklesle. "Ale nenapadá mě absolutně nic. Ta blondýna nemá v hlavě mozek a jen těžko se s ní dá rozmlouvat." Dále jen sedí a mlčí.

Ty po chvíli ucítíš na tváři opět jakési podivné svrbění. Nejraději by ses podrbal na tváři, ale nejde to, protože máš na obličeji onu masku. Svědění však stále zesiluje a zesiluje, až přehluší veškerou bolest, kterou ti ona železná věc způsobila.

"Měl jsem u sebe nějaké paklíče, ale když jsem se vydal k vám na hrad, tak jsem si je nebral. Koneckonců u sebe vlastně nemám vůbec nic, nepočítal jsem, že obyčejná návštěva se změní v návštěvu cely."

Ani pořádně nezachytáváš, co hraničář říká, protože svrbění je až nesnesitelné. Když už si začneš myslet, že jediná záchrana bude useknutá hlava, silně nepříjemný pocit ustane. Necítíš ani svrbění, ani bolest, prostě vůbec nic. Jako kdybys na sobě masku neměl.
"Ty u sebe taky nic nemáš? I když, co by sis vlastně bral, že, vyjeli jsme dost narychlo," pronese Alix a zdvihne svůj pohled směrem k tobě. Zničeho nic mu obočí samým překvapením vystartuje vzhůru.
"Evane?" vyjekne. "Co to... Tvůj obličej!"

Evan

Takže si to zhodnotíme.
Sedím s Alixem v cele s tím ,že tady asi zůstaneme nadosmrti, pod podmínkou že si nesundám masku, což nemůžu... Posadím se na zem, jako hromádka neštěstí a sklopím hlavu, jelikož se mi situace zdá bezvýchodná. CO se dá taky dělat? Nic u sebe nemám, spoléhali jsme na to ,že nakoupíme po cestě... Kdyby nebylo tohodle hloupého nákazu! Dokonce ani to přemlouvání nezabralo! Alix mě určitě nebude chtít za společníka, vždyť jsou se mnou zatím jen samé problémy.

"Promiň... Neměl jsem na tu masku vůbec sahat... Je mi to líto." Řeknu zkroušeně. Nebo spíš drmolím do masky. "Vím, že jsis asi takto své cestování nepředstavoval. Nejsem... dobrý společník. Je se mnou víc problémů, než užitku." Postěžuju si a radši zmlknu.

"Co budeme dělat?"

Pán Jeskyně

Správkyně se tváří, jako kdyby snad byla polichocená. Trošku se u tvých slov i kroutí a pohazuje vlasy, snad jako kdyby si přála, aby jí někdo takto lichotil.
"Krásnégo stvoření? No to je pravda. Ale roshodně to neomlouvá vaši drsost. Kdyš si masku sundat nemůšete, tak granicí neprojdete. Kdybych totiš pustila někogo, komu není vidět do obličeje, akorát bych si tím pošpinila svou dokonalou autoritu! Ne, to nedopustím." Dá si ruce v bok a vykroutí zadnici na stranu.
"A propustit vás taky nemogu, jsem si jistá, že byste se snašili skrs dostat jinudy, a tím by se taky sgroutila má autorita. Ne, ne, ne, šádné takové. Do věsení půjdete, a jestli si tu masku nesundáte, nechám vám utnout glavu. To je fér nabídka, ne?" Rozesměje se až šeredně pisklavým smíchem. Když si všimne, že žádný jiný člen hlídky se nesměje tomu, co řekla, probodne je všechny postupně pohledem. Ti se tedy raději začnou smát také, aby jim náhodou neutla hlavu.
"Takše - do věsení s kriminálníkama!" zavelí, načež vás hlídka okamžitě chytne a začne vléct směrem do města. Správkyně se otočí na botech s vysokými podpatky a s pohupujícím se pozadím odkráčí pryč.

Nikdo se neobtěžuje s tím, aby vás prohledával. Ať u sebe máte cokoliv, nestarají se o to.
Do města se pořádně ani nedostanete, protože hned na jeho kraji je vchod do podzemí. Tudy povede vaše cesta.
Dole v podzemí se nachází jakýsi komplex chodeb s celami. Některé jsou odemčené, jiné zase zavřené s vězni uvnitř, případně s jejich mrtvolami. Nacpou vás oba do stejné cely, zavřou a zamknou.
"Za hodinu - Teda, za godinu se přijdu podívat, jestli sis tu masku sundal! Do té doby přeju příjemný pobyt," rozesměje se jeden z hlídky, načež se všichni otočí a odejdou pryč. Ty a Alix zůstanete v cele zavřeni sami.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Evan

Klid Evane, dýchej. Přežil jsi horší věci. Buď milý, tradadá... Proč si všichni myslí, že účelem mé existence je nosit masku, která mi kurva sežrala obličej?! Stisknu ruce v pěst a dívám se na onu... kdožeto vlastně je? Každopádně už chápu, proč jí Alix nemá rád. No nic, Evane, podlézání ti jde. Tohle zvládneš.

"Ó Nejskvělejší Vládkyně, vůbec jsem neměl v úmyslu si s vás dělat srandu." Řekl jsem vážně, snad i dotknutě. "Jsem Evan a se mnou je Alix. Vysvětloval jsem tady pánům, proč si masku nemůžu sundat. Skutečně nemogu! Nikdy bych se neprotivil nařízení tak krásného stvoření." Obhájím se před ní a dávám si záležet, abych zněl tak přesvědčivě jak jen to jde. Při svém představování se ukloním. "Chtěli jsme projít právě proto, abychom mě jí mogly zbavit." Dodám.

Pán Jeskyně

Hlídka se zatváří neméně navztekaně. Přistoupí k tobě blíž a svým zamračeným pohledem ti probodne obličej skrz naskrz.
"Víš, s kým mluvíš? Nikdy jsme nepustili nikoho, komu bychom neviděli do obličeje. Nám je to upřímně jedno, ale starostka si přeje, abychom takto činili. Takže pokud si nesundáš tu masku..."

"V klidu, Nickolasi," ozve se odkudsi zpoza kůlového plotu další hlas - tentokrát ženský. Všichni členové hlídky náhle zmlknou a ohlédnou se za jeho zdrojem. Před vašima očima se objeví jakási žena. První, co zaujme vaši pozornost, jsou její vlasy - rovné jako pravítko, stažené do dlouhého ohonu, v barvě poledního slunce. Samá blonďatost vám až vžene zář do očí. Rty má plné, ještě plnější, než je obvyklé, a obří poprsí má napresované do koženého minikabátku, který jí končí nad pupíkem. Postavu má vyloženě křivkatou a spolu s mohutným poprsím jí figuru zdobí i obrovské pozadí.
"Ano, ó velká!" vyjekne Nickolas a všichni členkové hlídky se ihned začnou klanět jejím směrem.
"Vy vůbec nerespektujete moje pravidla. Neumíte poslouchat vaši vládkyni? Takše sa prvé - já nejsem šádná starostka, ale správkyně, coš snamená, še o mně tak budete mluvit. Abyste neřekli, še tu nevládne demokracie, tak vám dám i na výběr - můšete mě oslovovat buď 'Nejskvělejší vládkyně', 'Nejdokonalejší stvoření', 'Královno všech nebes' nebo prostě jen 'Správkyně'. Za druhé, copak vy neumíte správně mluvit? Podle mých jasykových pravidel, které jsem sama vymyslela, se místo písmena 'H' bude vyslovovat písmeno 'G', místo 'Ž' to bude 'Š' a místo 'Z' 'S'. Všichni jste o tom četli a podepisovali souhlas, tudíš tak prostě mluvit budete, nebo bude sle." Správkyně nadzvedne pyšně nosánek vzhůru a začne si hrát s konečky vlasů v jejím ulízaném ohonu. "A konečně sa třetí, to nejdůlešitější... Orlando, mám takový pocit, še mi s vlasů slésá moje barva, přijde mi uš taková nevýrasná. Proto mi sase dojdi pro novou barvišku, ať vypadám stále udršovaně." Hlas téhle 'slečny' je až neskutečně pronikavý. Je tak vysoký a dětský, že se každému zarývá hluboko do uší.

"Ano, samosřejmě, královno všech nebes, všechno obstarám do pěti minut," odpoví ten vstřícnější člen hlídky, otočí se a v rychlém běhu zmizí za hranicemi. Zřejmě chce dostát svého slova.

"A vy jste kdo? Nějací vtipálci, co si budou dělat s nás srandu a skoušet, jestli je nepustíme se sakrytým obličejem? To tedy ne. Pokud budete na glídku drsý, nechám vám utnout glavu. Pokud si s nás nadále budete dělat srandu, nechám vám utnout glavu a jestli si nesundáte tu masku, savřu vás do věsení a pak, až budu chtít, vám nechám utnout glavu." Tato slova samozřejmě směřuje na vás.
"Co jste sač?"

Evan

Tlumeně zasyčím, spíš jako had, než člověk. Podívám se zase na Alixe a nechám mluvit něho. V tichosti jej poslouchám.
"Hrozná." Dovětím jeho monolog a vyprávění příběhu suše, abych mu dodal na věrohodnosti. Zkouším se tvářit naštvaně, ale jelikož mám ksicht pod maskou, účinek to nemá.

Stráže se ale ani tak nenechali přesvědčit a podle Alixovi reakce jsem usoudil, že starostka není někdo, s kým by se rád viděl. Proto jsem si povzdychl a seskočil z koně. Nahrbil jsem se a pomalu se zase dostal do normální polohy.
"Podívejte," Začnu na strážce. "Nesnažte se mi tvrdit, že si pamatujete všechny, kteří prošli bránou a vedete si nějaký seznam. Vzhledem k tomu, kolik lidí mezi městy musí procházet je to k neuvěření. A navíc, když mám tu masku přilepenou, tak jí logicky nemůžu sundat. I když to dost bolí, můžete si sami zkusit za ni zatáhnout, aby jste se přesvědčili. Navíc, týpka s maskou přilepenou na ksichtě si skutečně zapamatujete... zvlášť když ho máte spojeného s někým jako je Alix." Hodil jsem palcem za sebe, kde se snad někde přibližně hraničář nacházel. S tou maskou jsem na to jsem viděním blbě.

Pán Jeskyně

"To teda nemůžete," odsekne jeden z hlídky. "Ještě sundejte tu masku." Alix se na tebe jen utrápeně podívá a očividně přemýšlí, jak z této situace vyklouznout. Pak se otočí zpět na hlídku.
"No, to se nám stala taková nehoda, to neuvěříte," nasimuluje smích, "Já si z něho udělal srandu a do té masky mu dal lepidlo. No, a jak si ji pak zkusil, tak se mu maska přilepila na tvář a už nešla sundat. To je sranda, co!"
Tvář hlídky se však do smíchu nepustila, místo toho zůstala vážná jako kámen. Druhý člen hlídky (ten, co se s Alixem na začátku kamarádíčkoval), se začal tiše hihňat, ihned ale přestal, když ho první muž probodl nepříjemným pohledem.
"My jsme tu snad pro smích? Masku sundejte, okamžitě."
"Ale to nepůjde!" odvětí hraničář.
"Nepůjde? Jo, tak nepůjde... Tak na tohle nemáme čas. Slezte z těch koňů, půjdete ke starostce."
Alix se při slově "starostka" jen plácne do čela. Očividně to nebude někdo, s kým by se měl kdokoliv rád vídat.
"A nedalo by se to kompenzovat třeba jinak? Napadá mě..."

"Ne, nedalo. Ihned dolů."
Hraničář ti tedy hlavou pokyne, že se nedá nic dělat a budete muset oba dva slézt z koní. Sice je to další ztráta času, ale pokud si to situace žádá...

Evan

Hlava i malinko klesla k ramenu. Táta vždy říkával, že se únava musí rozchodit. O to jsem se tedy pokusil. "Dobře... zvládnu." Zachraptím. Jakmile ale zmíní 100 mil, tak se zpod masky ozve tlumené zakňučení, jako když nakopne štěně. Zdá se ale, že Alix to tam zná a pokud se ho budu držet, tak je to vpohodě.

Klus střídal chůzi a tu další běh a pak přestávka, při které jsem měl možnost si trochu odpočinout... I tak jsem si ale počínal spíš odtažitě. Připadal jsem si... no... záleželo mi na tom, jak mě vidí a teď vidí jen kus kovu a kůži potřísněnou krví. Tu jsem si cípem látky šmudlal tak dlouho, až se část sloupala.

Už z dálky jsem viděl celkem nízký plot z kůlů, který se ale táhl až kam oko dohlédlo. Když jsme dojeli blíže, ukázalo se, že Alix se se stráží celkem dobře zná. Jeho charisma je opravdu nemalé, jak to tak vidím. Je podivné, že může mít "obyčejný hraničář" tak vlivné přátele na tolika místech. V jeho věku.

Už se zdálo, že nás pustí, ale strážci u brány nebyli tak sdílní. Kápě se trochu naklonila k Alixovi, než jsem se obrátil zase k mluvčímu Strážci brány.
Skvěle... Ale... stejně mě nikdo pořádně nezná. Neví kdo jsem. Pán by si nikdy nepomyslel, co se se mnou stalo. Teď mi zbyla jen ta maska... ale snad jsem moc fixovaný na svůj obličej. Pomalu jsem si sundal šedou kápi z hlavy.

"Můžeme už jít?"