Maska (Evan)

Evan

Zasměju se při jeho slovech a vskutku. Donutil jsem ho vstát. Jupí jej.
Každý jeho pohyb mi přišel zpomalený, nebo jsem snad brzdil čas, abych se mohl kochat tím, co dělají svaly na jeho těle v pohybu. Ani si nedovede představit, jak moc sexy mi s tím skousnutým rtem připadal.
"Hřebeček." Pousmál jsem se. Fakt jsem to řekl nahlas?

Jakmile ke mě došel, povolně jsem se na jeho tělo natiskl. Bylo příjemně rozehřáté a perlivý pot mu dodával vlhkost. Alix vystřídal mou vlastní ruku a já se o něj nevědomky otřel celým tělem. Povolně jsem nastavil svůj krk polibkům a užíval si. Jak mi ale hrabal v kalhotách, byl jsem za chvíli stejnem nažhavený a nadržený jako on. Libě jsem mu zavzdychal do ouška a pohladil jej po paži. Vlastní levačkou jsem mu klouzlal po břichu a pokračoval níž, až jsem na špičcích prstů ucítil chlupy a sval který byl pod němi. Bylo málo prostoru, ale i tak se mi povedlo mu dopřát trochu něžných dotyků... Ty mi ale nestačily. A nevěřím, že jemu ano.

Začal jsem ho svým tělem a gesty tlačit dozadu, než lýtky narazil na okno, kde obvykke, schoulený do klubíčka, spím. Stále divočeji jsem mu dělal rudé flíčky na kůži a ty směřoval níž a níž. Sundal jsem mu kalhoty ke kotníkům a přeskočil obličejem přes celé břicho, abych se mohl věnovat malému Alixovi... no... malému...

Vzal jsem ho u kořene do ruky a pořádně si ho předpřipravil a ještě se napil vína, abych přebil tu podivnou pachuť která přiljde. A přišla celkem rychle, i když dle mého gusta by mě mohl chytit za vlasy a do svého klína vtlačit.
Jako bych byl za to placený, otevřel jsem pusu a žužlal chvíli jeho špičku, než jsem sepřipravil vyzkoušet, kolik toho s dávícím reflexem zvládnu. Šlo to až nepříjemně pomalu a tak jsem mu mělkost vynahrazoval sáním a prácí jazyka, aby ho nenapadlo udělat to, co jsem původně chtěl. Sice by mě to vzrušovalo, ale asi bych se poblil. A to sexy není. Můj mladistvý krček s podobnými věcmi přece jen začínal a nejsem zvyklý polykat věci o takové velikosti.

Pán Jeskyně

Hraničář, jakmile začneš předvádět tanečky, tě zůstane jen pobaveně pozorovat. Tedy, pobaveně... Tím, že se při pohledu na tebe kousne do rtu, dává jistě najevo něco jiného.
Jakmile si začneš pohrávat v kalhotách, vstane, udělá k tobě ten jeden krok a do těch tvých kalhot zaboří ruku svou.
"Ty provokatére," zasměje se, načež tě uchopí za přirození a pohyby začne dělat sám. Zdá se, že začíná být nažhavený víc a víc - na jeho těle se objeví kapičky potu. Přisune se k tobě ještě o kousek blíž a svými ústy tě začne líbat na krku a stále si pohrávat s tvým přirozením.

Evan

Evan si jeho vzdychalní zamiloval. I tak cítil stupňující vášeň. Věděl, jak tohle setkání skončí a cítil, že je špatné se hned takto s někým vyspat. Avšak, Alix byl příliš neodolatelný, než aby mohl mladík vzdorovat.

Uviděl, jak si začíná sundávat kalhoty, nebo se o to pokouší. On mezi tím jazykem vjel do jeho pupíku a laskal břišní svaly, zatímco se o jeho hruď, která tepala živočišným teplem, otíral obličejem.

Už, už byl tak blízko. Evan neodolal a olízl si rty. Rukama sjel na jeho stehna, když však ucítil jak jej vytahuje za vlasy do úrivně svých rtů a počastuje jej dalším polibkem. Dvan využije příležitosti a přiživí nenasytnost hraničáře kousancem do rtu. Pak ale pootevře v slastném vzdechu ústa, abyž Alix narazí rukou na jeho rozkrok, který tou dobou už solidně tvrdne.

Pak ale poodstoupí s uličnickým upsměvem. Udělá mu malé divadlo. Klesne svými doaněmi na vlastní pánev a boky a dotyky laská své tělo v pohybech nahoru, kde si prohrábne vlasy a stále se vlní jako při hospodské párty na neexistující, vášnivou hudbu.

Obratnými, dlouhými prsty se chopí šněrování svých kalhot a hravými pohyby povolí ten díl oděvu. Palci si přejede po lemu kalhot a dlaní vjede dovnitř, jako by symuloval pohyby, po kterých by toužil. I přes toto provokování se ale zase nenápadně přibližuje, aby byl na pouhý dosah ruky.

Pán Jeskyně

Alix vzrušeně vydechuje, když se vrhneš svými ústy na jeho tělo. Neustále tě všude hladí a jak se zdá, napětí v něm začíná sílit. Neunikne ti však, když po chvíli rukama zabloudí ke svým kalhotám a zjevně se z nich začne pokoušet dostat. Zdá se, že sundané triko mu je stále málo. Ještě před tím si však zuje svou obuv, která by mu znemožňovala cokoliv dalšího.
Když už to vypadá, že kalhoty stáhne z pasu dolů, těsně před odkrytím jeho chvály se zastaví, chytne tě za vlasy a přitáhne opět do své úrovně, aby tě mohl znovu políbit. Jeho druhou rukou se dostane ke tvému rozkroku, který jemně začne hladit a masírovat. Tenhle muž je pořádně nenasytný, čehož se dá ovšem skvěle využít.

Evan

Pobaveně, a z části (té větší) nadrženě, sledoval, jak se snaží svůj svrzní šat vyždímat. Nakonec ale sjel rukama k spodním cípům svého oděvu a prudkým pohybem si látku sundal. Vzduch pročísla jeho opojná vůně a jeho dokonale vypracované tělo zahrálo svými svaly v pohybu.
"No do prdele..." Vydechne Evan, než mu jeho nový milenec pusu zacpe jazykem. Právě v ten správný čas, než by se mu podlomila kolena.

Ucítil jeho náznaky a sám si podobným pohybem sundal svou tuniku. Evanovo tělo nebylo tak svalnaté, ale i tak bylo vidět, že patří celkem přitažlivému mladíkovy, který si postavil základy štíhlé, atletické postavy prací na poli a doladil je elegancí bojového cvičení k vyšší obratnosti.

Jakmile byl z šactva osvobozen, opět Alixovi položil ruce na objemné svaly aby zmapoval jeho tělo a vtiskl mu na ústa další polibky. Hladově si užíval jeho rtů, brady, silné šíje, kterou olízl od klíční kosti po ušní lalůček. Pak se sehnul, aby mu z kůže na hrudníku mohl slízat zbytky vína.

Pán Jeskyně

Hraničář sebou trochu cukne, když na jeho tělo dopadne víno, ihned ale skloní hlavu a pobaveně se tomu zasměje.
"Jsem to ale dobytek," pronese pobaveně. Chvilku se snaží triko vyždímat, než nakonec kývne na tvou radu a jedním prudkým pohybem ze sebe triko vysvleče. V tu ránu se před tebou objeví vyrýsované tělo se zřetelnými, pevnými svaly. Než se na něj stihneš pořádně vynadívat, Alix neztrácí čas a opět se s chutí vrhá na tvé rty. Cítíš, jak jeho dlaně cestují po tvém těle, než nakonec chytnou tvůj horní oděv a začnou se ho z tebe pokoušet sundat.

Evan

Tak tuhle kořist si vyhlédl hraničář. Pomyslel si úsměvně a do polibku rozkošnicky zamručel. Ruce mu spadly na jeho dokonalé, silné paže, ramena, útlý pas. Hladil jej po těle a nechal se laskat jeho jazykem, když přešel do protiútoku.

Evan nenápadně vylije na jeho tělo obsah sklenice, která se mu jako záhadou objevila v ruce. Víno steklo po těle a nalepilo na něj oblečení. Byla to menší skvrna, ale i tak…
"Jejda... asi se budeš muset vysvléct." Šeptl mu do rtů, než mu zase vtiskl polibek a olízl mu zuby.

Pán Jeskyně

Nikdo by nečekal, že se Alix nezatváří na tvůj výpadek ani trochu překvapeně. Naštěstí pro tebe ani neodporuje a polibek si nechává líbit.
"Tak takhle ty," zasměje se naposledy, než ti polibek oplatí. Tedy, polibek... Ve svých rtech ucítíš jeho jazyk, kterým tě hladí po tom tvém. Dlaněmi tě chytne za tváře a se zavřenýma očima si užívá tvá ústa. Možná se o tohle po celou dobu snažil? Kdo ví.

Evan

Ihned jak naznačí, Evan doleje do dokonalé míry. Jazyk jeho návštěvy začíná být stále ostřejší a to společne s jeho hlasem vyvolává jistou reakci. Evanovi začíná být jaksi horko a pod Alixovými úsměvy a pohledy se cítil nahý. Ten muž si počínal jako kurtizána.

Evan položí džbánek i se svým hrníčkem.
"Mě přitahuje třeba tohle..." Řekne a napodobí Alixův výraz, když natáhne ruku a pohladí ho po tváři. Do bříšků prstů jej zabodají vousy... ani by ho nenapadlo, že nějaký můž může být tolik atraktivní.
"A tohle." Vydechne nakonec. Sehne se a natiskne své rty na ty jeho. Cítí z něj stále kyselo-sladkou chuť vína.

Pán Jeskyně

"Tak to je pak jiná, to je jasné." Hraničář nastaví prázdný pohár a očividně čeká, než mu opět naliješ. Jakmile se tak stane, opět neváhá a napije se.
"Přitahuje? A copak tě ještě přitahuje?" zeptá se. Jeho tón se nahodí do jistého provokativního tempa, stejně jako výraz. Vínem ve sklenici evidentně nešetří a každou chvíli upíjí.
"Třeba mě přitahuje spousta věcí. Ať už nějaké dobrodružství, někteří lidé..."
Jeho slova neustále doprovází stejně usměvavý výraz, který si udržuje. Chvílemi ho pouze upraví podle potřeby do poněkud rýpavějšího a šibalštějšího

Evan

"Jo... to ano... ale vždycky jsem myslel, že se tělo přizpůsobí potřebám člověka, jeho povolání..." Vysvětlí ještě na svou obhajobu, ale jde vidět, že se do středu názorů dostat nechce, jelikož pak by mohl nasadit taktiku "copak se ti to nelíbí?" a to by byl Evan nahraný.

"Takže ostrostřelec." Pousmál se rozkošnicky. Až pak mu došel ten dvojsmysl a radši se znovu napil a s politováním zjistil, že má prázdno. Takže to napravil a usmál se na Alixovo potěšení očima.

"Díky... přece jen, rodina mě živila několik let, přes celé dětství... myslím, že jim to dlužím. Starší bratři přišli na svět první proto, aby chránili ty za sebou." Pousmál se. "Být volný jako pták... příjde mi to trochu děsivé... zároveň mě to přitahuje..."

Hlavou mu probleskovaly myšlenky... vždycky mě málo k tomu ,aby se opil, především když nesnídal a teď pil nalačno... A on se pořád tak usmíval. Musel se hlídat aby jeho rty obklopené strništěm nehypnotizoval.

Pán Jeskyně

"Není žádným pravidlem, jak musí postava vypadat, aby se mohla živit některým povoláním," zasměje se. Rozhodně nemarní čas a sedá si vedle tebe, aniž by z tebe za celou dobu spustil oči. Zíral do těch tvých a neustále se tak usmíval...
"Jasně, je výhoda, když je člověk hubenější postavy, jde všechno snáz. Ale já se na obratnost tolik nespoléhám. Spíš na svůj luk." Jak ho tak vidíš, tak opravdu nevypadá jako hraničář, ani svým oblečením, ani celkovým vystupováním. Musí být zvláštní ho vidět v akci.
Víno si převezme a neváhá se napít.
Jakmile řekneš, že nikoho takového nemáš, snad jako kdybys viděl na jeho tváři náznak potěšení.
"Podporuješ svou rodinu? To je od tebe šlechetné." Opět se napije vína.
"Já žádné závazky naštěstí nemám, jdu si prostě sám za sebe, ostatně jako celý svůj život. Když budeš dobrý, taky by se ti to mohlo podařit!

Evan

"No... nemůžu říct, že to není nepřitažlivá nabídka. Podobnou mají verbíři v hospodách. Podívat se do světa za státní náklady... ale ty jsi narozdíl od nich sympatičtější." Zaculil se. "Pojď, sedni si. Moc místa tu není, ale šoupnu se." Řekl a posunul se blíž doprava.

"Nemusí. Byla to... darebačka. Napadla kupce a zabila dva jeho strážce... a pak městskou stráž, když se jí pokusili dopadnout." Vysvětlím mu. Z celé té historky, jde slyšet, že v tom bude něco víc, ale Evan byl příliš naivní, aby jim uvěřil, když na něj zatlačili. "Vážně? A to jsi vyrůstal sám? To je mi taky líto... to... muselo být nepříjemné." Začal jej neobratně litovat a měl dost, aby na něj nezíral s otevřenou pusou. Byl tak neskutečně milý. Jako by byl spíš nějaký z dobrých duchů z lesa.

"No... Dva šípy, místo jednoho?" Odpoví trochu zmateně. "Tedy, nevím... Já jsem zvyklý na město... A dýky chtějí lstivý přístup, abych se dostal do pozice, kdy bych mohl efektivně zaútočit. To mi tedy říkala matka." Řekl a zamyslel se. "Vážně jsi hraničář? Tedy... vždycky jsem si myslel, že hraničáři mají být hodně štíhlí, ale ty jsi... no... mnohem svalnatější. Vlastně jsem myslel, že by jsi klidně mohl používat i obouruční meč... vždyť by jsi mě zvládnul uzvednout." Evan pak vstal a poodhrnul závěs, aby do kovových džbánků nalil víno a jeden mu podal. Z toho svého se napil.

"Em... Příteli? Ty myslíš... jakože..." Začal trochu zmateně máchat rukama, než pochopil. "Ne, nikoho takového nemám. Jenom... část své mzdy posílám otci s sourozenci... on by všechny čtyři neuživil... a já jsem nejstarší." Řekne trochu rozesmutněle.

Pán Jeskyně

"Že bych přirostl k srdci, to nevím," opět se zasměje, "Spíš by lidi rádi někam vyrazili nebo nechali svýho mladýho syna cestovat za možnostmi. Nikdo z rodičů vlastně nechce, aby jeho dítko jednou prodávalo denně na tržnici, stejně jako oni. Ale jsou i vyjímky, no."
Lze vidět, že tvé začervenání ho do jisté míry potěšilo, což lze vyčíst z jeho příjemného výrazu.
"Tak to mě mrzí," zareaguje na informaci o popravě tvé matky. "Z mých rodičů nežije ani jeden. Vlastně sem je nikdy pořádně ani nepoznal." I když mluví o smrti jeho rodičů, tak ani přes to se vstřícný výraz v jeho tváři nemění. Působí tak mile, ale zároveň až přehnaně sympaticky.
"Zacházení s krátkými zbraněmi? To by se hodilo. Zatím většina lidí, co chtěla se mnou někam vyrazit, ovládala převážně luky. A na co mi někdo takový bude, když s lukem umím já?" Opět se zasměje. "Kdybys vyrazil pryč, nechyběl bys nějaké tvé přítelkyni, nebo příteli?"

Evan

"Haha... jasně... milá..." Zasměje se, ale jakmile odvrátí o maličko hlavu, aby mu Alix neviděl do tváře vytřeští zdrceně oči, než se s dalším úsměvem zase obrátí. Jeho odpověď jej totiž velice zajímala a Evan nikdy nebyl moc dobrý v zakrývání svých pocitů.

"Cestovat? No... Nevím proč? Hm, žeby se mě chtěl zbavit? Na něco jsem musel zapomenout... i brambory jsem donesl." Zapřemýšlel na hlas v reakci na Alixova první slova a otevřel dveře do schůdků do svého pokoje, kde vystoupal nahoru. Tam zůstal stát, ruce založené na hrudi, přičemž se jednou o druhou opíral loktem, aby si dlaní přidržoval bradu v zamyšleném gestu.
"Vím... když nad tím tam přemýšlím... asi už vím... proč si myslí, že by mi cestování prospělo. Asi mě zaslechl mluvit s tím smetákem..." Těkl očima k dlouhému radišti, na kterém bylo nabodnutých pár hader, které šedly obnošeností.

"Takže jsi v obležení dohazováčů, chápu-li to správně... lidem asi na tobě záleží, snadno přirosteš k srdci." Řekl a posadil se na okno, kde byla rozestlaná deka. Pak jej ale relativně zaskočilo hraničářovo zhodnocení jeho osoby a lehce se začervenal. "Hah... k zahození. To mi lichotí. Matka mě vycvičila trochu v zacházení s krátkými zbraněmi... než jí tedy dopadli stráže... a popravili." Řekl Evan, ale moc citu v tom nebylo.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Pán Jeskyně

Alix se při poznámce o padání Anial na hlavu jen pobaveně zasměje.
"Mně přišla docela milá," přizná se. Zřejmě to bude tím, že byl v její přítomnosti pouhých pár minut. Jak tak procházíte hradem a míříte tam, kam máte, nezatváří se hraničář na tvou otázku nijak překvapeně. Pouze jen tak ledabyle pokrčí rameny.
"Heleď, to Androx," zmíní jeho jméno, snad jako kdyby to byl jeho dlouholetý kamarád, "Vypráví mi o tobě už celkem dlouho. Pořád mi říká, ať tě vezmu někam s sebou. Já totiž často cestuji a on si myslí, že by ti prospělo totéž," zachichotá se.
"Už hodně lidí se mi ale snažilo někoho podsunout, ale já neberu kdekoho. Řekl jsem Androxovi, ať mi tě teda aspoň ukáže." Jakmile dojdete do cíle, hraničář si dřepne do křesla a zkříží ruce na prsou. Jeho triko není nijak extra silné, proto lze skrz něj na jeho břiše vidět pár řad břišních svalů.
"No, a došel jsem k závěru, že narozdíl od ostatních vypadáš schopně a.. Sympaticky. Nemusel bys být hned k zahození." Jeho slova doprovází široký zázub, který prohlubuje význam jeho slov.

Hraničářův hlas je středně hluboký a velmi příjemný na poslech. Zdá se, že mu pasuje na míru.

Evan

Evan mohl tušit, že v tom má prsty Alian. Jakmile uviděl její obličej a všiml si pohledu jako rytířovo kopí, nemohl si pomoct a kysele se na ní zašklebil, což ale hned zakryl úsměvem na obelhaného hraničáře. Pak ale pohledem zklouzl zase k Paní.
No, upřímně jsem čekal, že to bude něco jako: "No konečně jsi tady! Měl bys - donést žrádlo psům, zaméct v chodbě, vyklidit mi nočník, upravit mi vlasy, donést mi dezert, jen abych se v něm mohla porýpat, bla, bla, bla, bla... Důležitou praxí sloužících je nebýt zas tak upřímní. Evan toto pravidlo často nedodržoval, což byl možná předmět sporu mezi ním a Anial.

"Omlouvám se za ní. Nemůže za to že spadla z koně na hlavu." Šeptl polohlasem k Alixovi, jakmile za nimi zavřel dveře a pokynul k původnímu místu setkání. "Můžu se zeptat? Proč mě vlastně pán s tebou seznámil?" Vyklouzla mu otázka, kterou v sobě tak dlouho držel, z úst a zvědavě se na něj zadíval.

Pán Jeskyně

"Tady jsi," zareaguje Alix směrem k tobě, když uvidí, že jsi právě přišel. Hned na to se otočí na Anial. "Neříkala jste, slečno, že tu Evan není?"
Neunikne ti, že tě dívka probodne pohledem skrz naskrz. Jak jsi mohl poznat, zjevně se snažila ututlat tvou přítomnost.
"Přišel jsi akorát včas!" řekne ti tím nejmilejším hlasem, kterým dovede. Dokonce nahodí i falešný úsměv, který ty již moc dobře znáš. "Myslela jsem, že tu není. No, asi jsem se spletla, dorazil." Je nahněvaná. Je opravdu velmi nahněvaná a něco ti říká, že tohle se ti ještě vymstí. Takhle drze jí překazit plány...

"Skvěle. Připojím se tedy k Evanovi, nebudeme Vás rušit." Hned na to se hraničář otočí a krokem dojde až k tobě. Poté se po tvém boku vydá do místnosti, v níž jste se měli původně sejít. Tedy, jen pokud se odhodláš k tomu ho tam dovézt.

Evan

Ticho vystřídaly tlumené hlasy, které Evana nakonec vyprovokovaly k akci. Následoval jejich zvuk do chodby, až k dveřím Malé paní. Poznal, že to byla ona kdo mluví. A mluvila s dalším mužkým hlasem. Hlubokým a povědomím. Evan sebou trhl, když si zvuk spojil s konkrétním mužem.
Co asi probírají? Blesklo mu hlavou ale pak se zamračil. Jistě to nebude nic důležitého. Bůh ví co po něm chce. Stejně jí nemám rád a ona mi nemůže házet klacky pod nohy všude. S odvahou dodanou monologem zaklepal a otevřel dveře.
"Omlouvám se, snad neruším, paní." Začne již ve dveřích uctivě ale líně, asi jako rozmrzelá kočka, po které pán něco chce.

Pán Jeskyně

Uběhne dalších pár minut, ale hraničář stále nikde. Když už začneš být na pochybách, jestli tedy vůbec přijde, uslyšíš z jiné místnosti hlasy. Jeden je ti známý - patří Anial, její hlásek je naprosto nepřehlédnutelný. Ten druhý je ti pouze povědomý. Po chvíli ti dojde, že vlastně patří Alixovi, tomu, s nímž se máš sejít! Chvilku ti trvalo, než sis jeho hlas zařadil mezi osoby, které znáš, ale nakonec se ti to podařilo.
Zdá se, že hlasy přichází z pokoje právě Anial. Není moc dobře rozumět, o čem se baví, ale víš jistě, že to jsou ti dva.

Evan

Opravdu nechápal, proč mu Pán představoval hraničáře. Ač byl ten muž, jednoduše, prakticky a přesto hezky. Podtrhovalo to jeho postavu, i když si Evan vždy myslel, že hraničáři mají mít štíhlou postavu, aby se lépe proplétali porostem. Alix vypadal stavbou těla jinak. Byl hezky stavěný, jako jelen, nebo snad vlk. I voněl prazvláštně.

Evan opětoval potřesení rukou a vedl nacvičeně uctivý rozhovor. Snažil se být okouzlující jako on, ale vstříc toho jeho sympaťáctví zaostával a zadrhával se.
Když Alix odešel, Evan byl stále trochu nechápavý, ale po nějaké práci mu myšlenky utíkaly směrem k záhadnému hraničáři.

Ráno se probudil časně aby vše stihl. Oblékl si černou tuniku a své lepší kalhoty. Stihl se též před tím umýt. Čekal pak v místnosti, kde mělo dojít k setkání a otázky mu neustále vrtaly hlavou. S jeho nepřítomností rostla i nervozita

Pán Jeskyně

Harralský hrad se nachází v jihovýchodní části Tergaronu, neboli Městu zlatých střech. S tímto velikým městem ses seznámil celkem dobře, za tu dobu, co v něm pobýváš. Jedná se o jedno z nejhezčích měst v kraji, hojně navštěvované z okolí a široko daleko vychvalované, ať už kvůli kvalitním službám, širokému výběru zboží nebo obrovským možnostem. Taktéž zde lze najít mnoho vzácných staveb a stavebních památek, které lidé rádi přijedou navštívit. Krásně stavěné kostely, obchody a domy jsou chloubou celého města, stejně jako rozličné trhy na náměstí.

Ty máš čas si všechny tyto věci užít. Žiješ na hradě, kde ti takřka nic nechybí a ve svém volném čase není na škodu se na okolí zajít podívat. Občas nakoupíš nějaké serepetičky, které ti kdejaký obchodník vnutí, většinou se ale jedná pouze o zboží v minimální hodnotě.

***

Včerejší den za tebou Androx přišel spolu s někým dalším, koho ti údajně chtěl představit. Jednalo se o jakéhosi mladého muže, od vidění pouze o pár let staršího, než jsi ty sám. Ač byl oblečený lehce a jednoduše, tak i přes to jeho oblečení vypadalo velice slušně a upraveně. V jeho okolí se taktéž rozplývala jakási vůně, špatně odhadnutelná, ale vcelku mužná. Tvář mu zdobil úsměv a při tvém setkání ti potřásl silnějším stiskem rukou.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Zjistil jsi, že se jedná o Alixe, žoldnéřského hraničáře, který se zjevně nechává šlechticem najímat k čemusi tobě neznámému. Pravděpodobně k pracím, které je Androx neschopný splnit sám.
Nebylo ti absolutně známo, proč ti Alixe představil, koneckonců, tobě mohl být nějaký cizí týpek úplně ukradený a šlechtic si toho byl moc dobře vědom. Když se s tebou ale pustil o samotě do řeči a domluvil se s tebou na zítřejším ranním setkání na hradě, možná ti malinko došlo, co v tom bude, nicméně bude moudřejší počkat, než ti to hraničář poví sám.

***

Středa, 9:00

Čas, na němž jste se domluvili s hraničářem, právě nastal. To znamená, že každou chvilku musí příjít! Stále se v tobě mísí nějaké náznaky pocitů, že by se mohlo jednat o levárnu, nicméně bude lepší takové věci nepřivolávat. Koneckonců, Alix je velice sympatický mladý muž a pokud se má stát to, o čem se domníváš, že se stane, pak to pro tebe bude jedině dobře. Nejprve bude ale asi nejlepší ho vyslechnout, to ale samozřejmě záleží jen na tobě.

Je krátce po deváté hodině a nikdo nepřichází. Nejspíš se opozdil? Ale co, každý nechodí přeci přesně na čas.