Honba za pokladem (Pěna)

Pěna

S tvým přístupem si asi dost pokecáme, holka. Už teď tě nenávidím! Na svinutý pergamen se letmo podívám, pak se ale můj zrak stočí zpět na dívku. Usrknu si horkého čaje ve snaze získat trochu času. Nakonec se lehce nakloním nad stůl a promluvím o něco tišším hlasem, než obvykle.
„Co v něm je?“

Pán Jeskyně

Žena v neustálé tichosti zaštrachá kdesi ve své kožené, příruční taštičce, kterou si s sebou přinesla. Vytáhne z ní jakýsi zavázaný papír, který položí bez jediného slova před tebe. Kovář taktéž mlčí a přetěkává pohledem okolo, snad jako kdyby hlídal, jestli je nikdo nepozoruje.

Očividně by ten list měl obsahovat veškeré, důležité informace.

Pěna

Židle se odsunuly a k mému stolu přisedl prodavač s neznámou. Jen do toho… Ačkoliv to byl právě muž, kdo se chopil slova, můj pohled celou tu dobu patřil mladé dívce. Pořádně jsem si ji prohlížela, jako kdybych z jejího vzhledu chtěla vyčíst něco navíc, něco, co druhým uniká. Takže půlelf, to není špatný začátek... Stejně jako ona, i já místo pozdravu pouze pokývla hlavou s tím rozdílem, že koutky mých úst zůstaly stále nehybné.

Hostinskému se ode mě dostalo jen málo pozornosti. Pouze jsem si od něj vzala hrnek a mezitím, co si dvojice naproti mně objednávala, obtočila jsem kolem šálku prsty a vychutnávala jsem si jeho horký dotek, jeho hořkou vůni.

Objednávka byla učiněna a naše záležitost mohla pokračovat - v očekávaném směru. Jakmile kovář sdělil vše, co měl na jazyku, nastala chvíle ticha. Nyní byla odpověď na mě. Přehodila jsem svůj pohled z dívky na muže – a pak zpátky.
„Jsi tu správně.“ Opět chvilka ticha. „Co je to za cestu?“ Koho přesně hledáš? Kam se půjde? Co je za úkol? Jaké je riziko? Co z toho budu mít?

Pán Jeskyně

Oba dva se tiše posadí k tvému stolu. Muž vypadá vcelku sympaticky, ale není to nikdo, koho bys z tohoto městečka neznala.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Za to ona žena je převelice neznámá. Oproti prodavači (resp. kováři) je vskutku malinká, od oka se dá tipnout na takových 150 cm. Ani s váhou na tom jistě není moc bohatě, zdá se být i dost hubená, ne-li vychrtlá.

[You must be registered and logged in to see this image.]

Žena si zasune pramen vlasů za ucho. Při tom pohledu zjistíš, že je ostřejší, než lidské - ne však tolik, jako elfí. S největší pravděpodobností se tedy jedná o půlelfku.

"Tohle je Teyra," představí ji kovář. Žena se jen pousměje a mlčky kývne. "Včera k večeru se u mě stavovala pro nějaké zboží, a jelikož už bylo krátce před zavíračkou a lidi nechodili, pustili jsme se do řeči."

V tom hostinský spatří dva nově příchozí. Vezme horký čaj, položí ho před tebe a vyslechne si objednávku od těch dvou. Na tebe ještě poukáže, že na jídlo máš chvíli počkat, než se připraví, a pak se opět ztratí za barem.

"Teyra mi sdělila, že shání někoho schopného na nějakou cestu, a pokud vím, tak zrovna ty ses taky poptávala."

Pěna

Při vchodu do krčmy jsem obdařila zde přítomné stejným pohledem, kterým poctili oni mě – rychlým, ale přínosným. Ve dveřích jsem se dlouho nerozhlížela, všechno bylo stejné jako včera, jako den před tím a den ještě před tím. Stejné jako všechny předešlé dny. Ani já jsem neměla chuť narušovat zdejší rutinu. Usadila jsem se napravo k jednomu z menších stolků. Na místo, kde jsem sedávala skoro pokaždé.

„Čaj.“ Zazněla má stručná odpověď, zatímco já tiše poslouchala dnešní nabídku. Nic se v ní nezměnilo. „Víte co, nechám to na vás.“ Prohodila jsem klidným tónem bez jakéhokoliv zabarvení. „Ať je to v podobném cenovém rozmezí, jako snídaně ze včerejška.“

Z nedostatku jiné zábavy jsem začala pozorovat hostinského, jak sype kousky sušených a rozmělněných bylin do hrnku, kde se mi zanedlouho bude louhovat čaj. Netrvalo ale dlouho a našla jsem jiné rozptýlení. Respektive nové rozptýlení si našlo mě.

Seděla jsem zády ke dveřím a dvěma příchozím jsem zprvu věnovala pramálo pozornosti. Můj zájem vzbudili až po vyslovení mého jména. Až tehdy jsem si je oba pořádně prohlédla. Jestli jsem se uvnitř usmívala, navenek jsem nedala vůbec nic znát, pouze jsem dvojici vyzvala k přisednutí ukázáním na volná místa před sebou.
Mlčela jsem, to na nich byl začátek následujícího rozhovoru.

Pán Jeskyně

Zvenčí již ulice nevypadaly tak rušně, jako když jsi postávala ve své místnůstce, v níž byly všelijaké zvuky a hulákání lidí slyšet nejvíce. Sice nebylo úplně vylidněno, ale člověk by skrz ten rachot čekal tedy větší dav. Místo toho však vidí jen pár starých dam, které rozvěšují prádlo z oken a několik lidí odemykajících své obchůdky.

Při vstupu do krčmy tě do nosu trefil klasický zápach odstátého piva. Nebyl nijak výrazně silný, ale i tak mohl být kde komu nepříjemný. Bylo brzy ráno, tudíž zde zatím nikdo nevysedával - tedy, kromě samotného hostinského a kuchaře sedících u stejného stolu, vychutnávajíc si ranní kávičku s cigárkem a debatujíc nad důležitostmi života (stůl u baru vlevo od vchodu). Oba se okamžitě otočili za příchozí zákaznicí a zlehka si ji prohlédli. Jakmile ses usadila k jednomu ze stolů, dopověděl pravděpodobně zbytek svého vyprávění, zvedl se a doběhl k tobě.

"Taky kafíčko?" otázal se okamžitě, aniž by vůbec pozdravil. V ruce dřímal jakýsi oplzlý hadr, se kterým si pohrával jako s panenkou.
"Nebo snídaničku? Třeba jáhlovou kaši? Nějaká změna by byla dobrá, posledně jsi tu měla pečivo s čajem, pokud si dobře vzpomínám. A jestlis to nebyla ty, tak nevadí, na výběr je toho dost."

Řekněme, že na výběr toho má krčmář opravdu spoustu. Ať už již zmiňované pečivo, kaši, chléb, nějaké ovoce, různé druhy masa, kávu, čokoládu, čaj... Zkrátka o co si řekneš, to taky dostaneš (samozřejmě v rámci možností).

Po vyslyšení objednávky jen přikývl, oznámil kuchaři tvé přání a oba se pustili do práce. Kuchař zmizel kdesi ve dveřích za barem a hostinský začal připravovat nápoj, pokud sis nějaký objednala. Pokud ne, zůstal jen stát a leštit skleničky, které nejspíš nestihl doleštit včera večer.

Mezitím, co jsi čekala na snídani, se ve dveřích objevily další dvě postavy - jedna typicky mužská, druhá drobnější, s jistými znaky ženskosti. Obě se evidentně rozhlédly po okolí. Jakmile za sebou osoby zavřely dveře, šerý interiér krčmy tě jasně přesvědčil o tom, že se doopravdy jedná o muže se ženou. Muže jsi dokonce znala - byl to prodavač v obchodě se zbraněmi, za kterým jsi před pár dny byla kvůli své žádosti o společníka na cestu. Oba dva tě zbystřili a vykročili k tvému stolu.

"Pěna?" přesvědčil se muž, nicméně podle jeho výrazu a dalších slov bylo zřejmé, že věděl, s kým mluvil.
"Byla jste za mnou kvůli tomu, že hledáte společníka. Můžeme si přisednout?"

Pěna

Co tu vlastně ještě dělám? Jak dlouho že už tu hniju? Tejden! Tejden v takovým zapadákově… Ach jo, že já koza nevypadla už v neděli. Čtyři stříbrňáky v hajzlu a navíc tady zkejsnu ještě pět dní. Ne, že bych musela, ale tak znělo jedno z mnoha Urových pravidel: Zužitkuj vše do poslední kapky!

Byla jsem už oblečená. Světlá volná košile s béžovou vestou nebyly téměř k zahlédnutí pod krátkým kabátem. Ten kdysi možná nabýval stejně světlých barev, dlouhá léta používání si na něm ale vybrala svou daň. Tam byla skvrna, tam naněkolikrát zašívaná trhlina, tamhle zase chyběl knoflík. Kalhoty byly tmavší, přilehlé. Boty pod kolena.

Několikrát jsem přešla místnost - sem a tam, pořád dokola. Pohlédla jsem z okna, srovnala jsem překlopený růžek koberce.
Dávám tomu pět dní. Jestli do soboty nenajdu… něco, kde bych zužitkovala své schopnosti, vyrážím do Teragonu. Větší město, víc možností. Pochybuju, že sem do tohohle rádoby města, zavítá někdo, kdo bude shánět lidi na výpravu, kde bych mohla být užitečná. Jistě, dobrý zloděj se nikde neztratí, ale znám své schopnosti a nad ně nechodím. Pokud se tu ale někdo takový náhodou objeví, měla bych se to dozvědět.
Hned druhý den mé přítomnosti v Summerlynu jsem obešla krčmu, stáj, obchod se zbraněmi i se zbrojí, alchymistu a dokonce i nevěstinec s jistou prosbou: „Jestli by byli tak laskaví a, pokud to bude možné, poptali by se svých zákazníků, jestli nějaký z nich nehledá společníka na cestu – peněžní odměna vítaná. V ubytovně pro dobrodruhy se totiž zdržuje osoba pod jménem Pěna, která by někoho takového ráda poznala.“
Samozřejmě, v každém městě se dá sehnat i poněkud jiný typ výdělku. Šikovných lidí s nadáním pro špinavou práci je nedostatek. Jenže ve městě o velikosti mravence jsou špinavé práce klasifikovány jako: „práce o hubu“. Pokud je jiná možnost, sem s ní!

Neztratila jsem už ani okamžik. Zamířila jsem ke dveřím a než se člověk nadál, pokoj byl prázdný. Vyšla jsem nalehko, pouze s penězi a dýkou u opasku (a s pečlivě schovaným paklíčem). S plným žaludkem jde líp i přemejšlení. Prozatím se mým cílem stala krčma a především ranní snídaně.

Pán Jeskyně

Summerlyn je městečko ležící na hranicích dvou krajů, Natrielu a Darodu. Přirozenou hranici mezi těmito dvěma částmi tvoří řeka Kaph, která protéká jen pár mil od města. Navíc se nachází taktéž na hranici dvou podnebných pásem, mírného a subtropického. Ačkoliv teploty zde neklesnou pod nulu, brzy ráno teploměry ukazují zhruba 10°C, což není nijak málo, ale na teplejší podmínky ani hodně. Léta zde bývají celkem ostrá, zimy se udržují na přijatelném normálu. Pokud by však kdokoliv chtěl vidět zasněženou krajinu, může se na ni jít podívat několik set mil na sever.

Již z mapy lze rozpoznat, že město nebude nijak veliké, dalo by se klidně i přirovnat k vesnici. Takových drobných měst se v krajích však nachází ještě spousta. Naštěstí jsou tato města povětšinou plná služeb a obyčejných lidí nepracující ve službách zde moc není. Znají se skoro všichni navzájem, když už ne podle jména, tak minimálně od pohledu.

Lidé bývají kamarádští a milí, ale záleží na celkové náladě. Samozřejmě se však najdou i jedinci, kteří jsou naprosto nesnesitelní, nebo i drobní zlodějíčci, co otravují vzduch druhým.

Po setmění, kdy se veškeré obchůdky zavírají a lidé začínají mít volno, se zaplňuje místní krčma, částečně i nevěstinec. Tou dobou teprve začíná pravé maso, protože opilá stráž s jinými pobudy mohou vyvolat při případném střetu nepříjemné komplikace. Je tedy lepší se držet dál od veškerého dění, protože noční ulice nejsou nic bezpečného.

Zatím je ale ráno, zhruba okolo osmé hodiny, takže někteří dospávají, jiní již otvírají své obchůdky a hulákají na náměstí.

Tvá místnost v ubytovně působí dosti jednoduše a útulně. Nachází se zde veškeré důležité předměty - truhla, do níž si odkládáš své věci, postel na spaní, nějaký jednoduchý stolek nebo dřevěná kostra na odkládání vybavení.

Tvůj momentální inventář obsahuje:

- krátký meč/dýku/samostříl/krátký luk (vyber si jednu z nabízených zbraní)
- lano
- 2x pochodeň
- pergamen
- křesadlo
- lahev s vodou
- jídlo